Možná se i vám někdy stalo, že i když byste teoreticky měli mít některou svou obtíž zvládnutou (ať už se jedná o hněv, manipulaci, roli oběti či strach). Dbáte totiž na různá doporučení, děláte čas od času či denně cvičení a dokonce se z vás možná stal i expert na dané téma. A stejně čas od času nadejde v životě chvíle, kdy se jakoby ocitnete zpět na začátku.
A vy si jen říkáte, jak je to možné?
Je celkem pravděpodobné, že důvodem jsou podvědomé příčiny, které původně k hněvu, manipulaci, strachu, roli oběti či [doplňte dle svého] vedly.
Protože i když na své vědomé úrovni věci měníte a posouváte, podvědomí jste tak úplně nepřepsali. A proto se v krizovějších situacích vaše rannější otisky postarají o původní scénář.
V tomto článku se podíváme, jak kineziologie 3in1 Concepts (One Brain) pracuje s podvědomím a původními otisky v našem těle. A to na smyšleném příkladu Petra a jeho hněvu. (Pokud vás však zajímá čistě postup odbloku, více o něm píšu zde.)
Vědomá emoce
Petr přichází na kineziologické sezení s tím, že má problém s hněvem, doslova to v něm vaří. Ví to již delší dobu a pracuje s ním, dokonce už si i osvojil některé techniky, takže dříve, než cokoliv v hněvu řekne, párkrát se zhluboka nadechne a vydechne. Nebo pokud je to možné, tak se omluví a raději odejde, aby se zklidnil. To celkem funguje i s manželkou, která je sama raději, když Petr odejde, než aby na ní křičel, a k tématu se vrátí až později.
Jenže teď se v Petrově životě se nyní začalo dít spousta změn, které nemá pod kontrolou. Firma, kde pracuje, roste a rozšiřuje své portfolio a proto najímá nové zaměstnance. A to i na podobnou práci jako dělá on sám, jen s trochu jiným zaměřením. Shodou okolností se teď manželka chystá po rodičovské dovolené do práce, takže změny nejsou jen v práci, ale i doma a je možné, že přijdou ještě větší, až manželka pracovat opravdu začne. Je toho prostě moc.
A tak se pozvolna a čím dál častěji začalo dít to, že techniky, které si Petr osvojil už nefungují tak dobře jako dřív.
Podvědomé příčiny
Ve věku odbloku (v recesi) se Petr dostává do svých 6 let, hraje si sám na hřišti a cítí se nepříjemně.
Šest let je pro Petra věk, kdy se poprvé musel vypořádávat s dětským kolektivem. Bylo to o to těžší, že byl tehdy spíše introvert a bavilo ho víc zkoumání světa, přírody, aut než blbnutí s ostatními dětmi. Ve škole ale byly v popředí děti, které byli vidět, zlobily nebo dělaly šašky. A Petr byl tak trochu ztracený a nevěděl, jak se ve skupině chovat.
Přestože škola mu problém nedělala, uvědomuje si, že má pocit, že v ní on sám vlastně není nijak důležitý. Ale má pocit, že to tak nemají všechny děti, ty zajímavé důležité jsou. K tomu je ale potřeba vtipnosti či průbojnosti. V recesi cítí, že by byl rád trochu jako tyto děti, nebo se s nimi trochu skamarádil, ale neví jak. Navíc jsou tak jiní, že se jich spíše bojí.
Co by Petr ve svých 6 letech opravdu chtěl? Cítit, že do skupiny patří takový, jaký je a že když ho ve škole něco zaujme, tak se klidně může projevit. Zároveň si nemusí všímat věcí, které se ho netýkají a nezajímají ho.
Pozn: Pod vědomou emocí hněvu je v tomto případě skrytý pocit nedůležitosti. (Nezapadám sem, nemůžu tedy být na 100% sám sebou / to jaký jsem, není tak úplně přijatelné). A ohrožení – jsem neustále ve střehu. Často nejsem tak úplně sám sebou a bojím se, kdy na to ostatní přijdou. Jindy sám sebou jsem, ale bojím se, jak to dopadne
Přepis
Jak z toho tedy ven? A jak by mohl vypadat takový přepis podvědomé příčiny? Novému scénáři Petr samozřejmě musí věřit. To kineziologie zajišťuje díky korekcím – těch je k dispozici celá škála od přebarvení obrazu přes práci s textem po odblokování některého z meridiánů.
Nicméně korekce občas ani není potřeba. A jediné, co klient potřebuje, je podpora při tomto procesu – ať už díky nadhledu druhé osoby či otázkám.
Petr se chce cítit, že patří do kolektivu takový, jaký je a že právě takový, jaký je, je v něm důležitý. Jeho přepis by mohl vypadat například tak, že na hřišti, kde si hraje a zkoumá, co ho právě zajímá, k němu přistoupí spolužák. A protože má zájem o to, co provádí, Petr se s ním o své zkoumání bez strachu podělí. Pro spolužáka je to úplně nová a fascinující hra a tak se chce přidat k Petrovi. Postupně tak mezi nimi vniká přátelství a důvěra.
Do přítomnosti se Petr vrací s pocitem, že i když se věci mění, on může být stále sám sebou. A dokonce ho někdo druhý může ocenit či se s ním spřátelit.