
Vítejte na těchto stránkách, mé jméno je Martina Bazgerová a moje cesta je na jednu stranu jedinečná a zároveň velmi podobná mnohým jiným příběhům.
Práce v korporátu a osobní rozvoj
Po vysoké škole jsem nastoupila do korporátu, který mě mnohému naučil. Byla jsem úspěšná, protože mě mnoho věcí zajímalo a rychle jsem se učila. A tak jsem si mohla vyzkoušet mnoho různých rolí – od klientského servisu přes vývoj inovací a automatizací, práci s AI po dohled nad vyvíjeným produktem. Velká šíře mých znalostí, od byznysu a plánování po IT a jazykové dovednosti, a schopnosti rychle se učit byly moje velké výhody.
Zároveň jsem se však poměrně brzy začala věnovat i osobnímu rozvoji. V tu dobu jsem věnovala především dvoum metodám, a to konstelacím a biodanze. A občas si odskočila na pobyt ve tmě, holotropnní dýchání, metodu ruš, mohendžodáro, kranio-sakrální terapi a další. Nebo si udělala školení na reiki či LSVJ.
Až nazrál okamžik, kdy jsem si uvědomila, že práce v korporátu, kterou dělám, mi přestáva dávat smysl. A je třeba jí vyměnit za povolání. Za to, co mě naplňuje.
Nová kapitola na mé cestě
Po čase hledání a tříbení, jsem zakotvila u kineziologie One Brain a biodanzi. Dokončila základní výcviky (u obou metod 3leté). A postupně začala nabízet mé služby veřejnosti. (Základní výcvik proto, protože toto vzdělávání nikdy nekončí. Ať už se bavíme o seberozvoji formou sebereflexe, supervizích či nadstavbových výcvikách.)
A proč právě tyto metody? U kineziologie mě fascinavala komplexnost i to, že dává kompetence zpět do rukou klientovi. U biodanzii zase návrat k našemu tělu, pohybu i ke své autenticitě a komunitě.
A sny? Ty se přidaly časem. Nejpve na semářích o šamanském či lucidním snění, později formou formálního výcviku Učitele snění. I když jsem na svůj seminář přišla se slovy: „Já si své sny prostě nepamatuji.“ Dnes jsoo pro mě ve chvílích zklidnění, kdy se chci ponořit do nitra , úžasnými prostředníky a společníky na mé cestě.