Nezpracované trauma

Jako děti se často přizpůsobujeme světu kolem nás a snažíme se udělat to nejlepší, abychom do něj zapadli. Navíc se od dospělých učíme, jak svět vypadá a co je normální a co nikoliv a tak „souhlasíme“ i s věcmi, které nemusí být v pořádku. Jindy se dospěli zachová nebo řekne něco, co nás hluboce zasáhne. Později se nám to možná zdá jako blbost nebo něco, na co jsme si zvykli a není třeba se o tom bavit. Nezpracované trauma – emoční zranění z dětství si tak neseme sebou. A čas od času ovlivní náš život neadekvátní reakcí.

V každém případě nás nezpracované trauma vzdaluje od toho, kým dooravdy jsme, od toho, co nám dělá radost. A místo toho nás „nutí“ žít podle pravidel, zaručených vzorců chování, očekávání, strachů či závislostí. Tyto pravidla, které jsme si osvojili k překonání těžké chvíle byly v danou chvíli extrémně užitečná. Díky nim jsme se cítíli přijímaní svými rodiči. Pomohli nám překonat zklamání nebo si vytvořit uhybný manévr, abychom nemusely řešit věci, na které jsme jako děti prostě nestačili.

Nezpracované trauma / zranění nás pak později může „nutit“ bazírovat na tom, že věci musí být udělané perfektně a hned. Nebo máme pocit, že musíme vše kontrolovat. Nebo naopak za žádnou cenu nepřijdeme někam včas, nevěříme novým lidem, máme problém říct, co si myslíme. Můžeme se ale i potýkat se závislostmi na cigaretách, alkoholu nebo čokoládě.

Je tedy zřejmé, co nezpracované trauma může způsobit. Než se dostaneme k otázce, jak vyléčit trauma z dětství, pojďmě se podívat na to co takové emoční trauma / zranění vůbec je.

Změny vzorců chování jsou také jedním z hlavních témat osobního rozvoje.

Emoční trauma

U emočního traumatu nemusí jít nutně o závažné přečiny (jako je týrání či rodič – alkoholik). Mnoho traumat vzniká i v těch nejnormálnějších rodinách. Ať už proto, že dítě je „odloženo“ do jeslí kvůli finanční situaci rodiny. Nebo si jeden z rodičů velmi silně přál potomka opačného pohlaví. A nebo se rodiče rozvedli a dítě si to dává za vinu a tak dále.

Neméně nás ovlivňují i věci, které považujeme za normální a máme pocit, že dítě se s nimi musí popasovat. Což je někdy bez problémů, jindy to ale může opravdu jít proti nám samým. Ať už je to nutnost chodit do školy, odrecitovat básničku před tetou, snaha zapadnout do kolektivu, požadavky rodičů na známky, nebrečet, když se nám něco stane a tak by mohl výčet pokračovat.

A právě tyto věci, které jsou na první pohled normální a nebo si je znormalizujeme, popřeme je se nás pak skrytě ovlivňují.

Nezpracované trauma z dětství v dospělosti

I když na první pohled vše přežijeme, zocelíme se nebo zjistíme, jak to ve světě chodí a že někdy je třeba udělat to či ono. Když se podíváme blíže zjistíme, že nezpracované trauma z dětsví v dopělosti může hrát větší roli než se na první pohled zdá.

Na druhou stranu je opravdu potřeba s tím něco dělat? Jak se to vezme, možná vás emoční trauma / zranění naučilo dochvilnost. Sami od sebe byste asi chodili spíš pozdě. Sice se to projevuje tak, že jste na ostatní spíše nepříjemní a ve stresu, pokud se vám zdá, že druhý není připraven včas. Ale jinak vás dané nezpracované trauma / zranění nijak neobtěžuje.

A tak je mnohem lepší se zaměřit na to, co nás v našem současném životě obtěžuje, kdy se necítíme dobře. A je jedno, zda se jedná na první pohled o drobnosti (jako drobné zlozvyky), něco většího (například strach mluvit na veřejnosti, nízké sebevědomí) nebo o celkovou pohodu v našem životě – toxické vztahy; pocit, že nám vlastně v životě není tak úplně dobře a tak dále.

Je dobré se zaměřít na cokoliv, co už ve svém životě nechceme nebo to chceme jinak. Protože i když je to drobnost a vadí nám, pravděpodobně se za ní budeme vnitřně peskovat, budeme se sebou nespokojení. A to nám na celkové pohodě nepřidá – neopak je dokonce možné, že naším tématem je že se sebou nikdy nejsme dost spokojeni.

Jak vyléčit trauma z dětství

A tedy jak vyléčit trauma z dětství? zvlášť když nezpracované trauma či zranění může být dobře schované. Záleží na vaší celkové pohodě a kapacitě problém řešit.

Pokud máte pocit, že už v životě nic nezvládáte a spíš se propadáte do depresí a úzkostí, je dobré najít si psychologa/psychiatra. Ten vám může alespoň na přechodnou dobu může předepsat prášky. Tak, abyste se mohli opět postavit na vlastní nohy

Pokud spíše vnímáte, že tak hrozné to ještě není, ale uvědomujete si, že byste se chtěli mít lépe. A možná si i uvědomujete některé momenty z dětství, které nebyli pro vás uplně OK. A rádi byste si všechno především probrali, utřídili, atd. – můžete se kouknout na psychoterauta, který vás s tím může pomoci.

Pokud chcete udělat v životě trochu jasnější krok, můžete zvážit i alternativní formy – ať už konstelace, metoda rush nebo kineziologii One Brain (nebo cokoliv dalšího.

Kineziologie One Brain je příkladem techniky jak vyléčit trauma z dětství. Neboť se v ní jde k okamžiku v minulosti, který je nejvhodnější (dobře v něm situaci pochopíme), zároveň je to metoda jemná, která se v daném okamžiku nehrabe – jde čistě o propojení. Abychom mohli dospět k novým rozhodnutím, pochopení i k vidění dalších možností a cest pro svůj současný život. (více o ní zde nebo zde o jejím průběhu)

A případně je pak kombinovat s technikami, kde se budete více propojovat se svým nitrem – jako meditace, sny nebo tělem jako biodanza, holotropnní dýchání. A nebo i právě klasickou psychoterapii. Neboť tyto alternativní techniky zvou k návštěvě spíš jednou za měsíc, nikoliv častěji.

A samozřejmě je dobré nezapomínat i na váš vnitřní rozhovor, každodenní úkony díky kterým se můžete propojovat sami se sebou. Ať už se jedná o vedené meditace, deník (vděčnosti), aktivní snění, ranní rituály, jogu, radikální odpuštění.

Nezpracované trauma a dál?

Ať si zvolíte jakoukoliv techniku toho jak vyléčit trauma z dětství. Práce na našich nezpracovaných traumatech a zraněních vytváří nový prostor pro to, kým jsme. Bez masek a bez přetvářek.

Někdy může práce na nich změnit dramaticky náš život, jindy změna nebude navenek vůbec patrná – ale náš vnitřní pocit bude diametrálně odlišný. Ve valné většině případů se změní k lepšímu naše vztahy.

Ať už to bude opuštěním toxických vztahů, pokud takové v životě máme. A zároveň budeme schopni být laskavější, umět odpustit – sobě i druhým, upřímně komunikovat své potřeby a přání. Bez pocitu, že je třeba je zamaskovat, lhát či manipulovat.