Jak být sama sebou

Dnešní svět nám přináší dříve těžko představitelnou svobodu, jako by ani neexistovaly hranice. Můžeme žít nomádským životem, stát se influencerem na sítích, bez přestání se vzdělávat se a být neustále v obraze. Můžeme celý vesmír věcí.
Jenže také se na nás valí pravidla a tipy o tom, jak jíst, jak vypadat, co dělat, abychom byli fit a žili pohádkový život. Ale jak v tom všem najít sebe?

Autenticitu najdeme skloňovanou ve všech podcastech, na sociální sítích, v mediích. Ale jak poznat, že to jsem opravdu já? A ne jenom já v rámci společenských hranic toho, jak se můžu chovat. Jak být tedy sama sebou? Jak se najít? A jde to vůbec?

Být sama sebou díky biodanze

Biodanza je tanečně-pohybová metoda, která se ale zajímá o tanec v jeho původním smyslu. Stejně jako je běh jedním z nejpřirozenějších sportů, tanec je jedním z nejpřirozenějších pohybů. Najdete ho v každém kmeni domorodců. Samozřejmě ne v oné umělé formě, kam se tanec v moderní společnosti, dopracoval.

Dovoluje nám totiž spojit se s tím co pociťujeme a vyjádřit to skrze tělo. Bez nutnosti dané formy, s podporou hudby a ideálně i další skupiny lidí. Bez pravidel o estetičnosti, bez pevně daných kroků, jen my, hudba a náš prožitek.

Sama sebou skrze …

• Pohyb: který nás spojí zpět s naším tělem, s tím co cítíme a prožíváme. Není zde špatně ani dobře.
• Hudbu: která jednotlivá cvičení podporuje. A díky ní se můžeme snadněji propojit s naší radostí ze života, odevzdání se plynutí, rytmickému uzemnění či procítění spojení s druhými
• Druhého: stejně jako v životě, díky druhému se toho můžeme o sobě dozvědět nejvíce. Navíc se můžeme nechat inspirovat, rozesmát. Nebo si dovolit si propojit se s druhým v vzájemné důvěře a respektu – bez očekávání a nároků. Prostě jen pro ten daný okamžik.
• Skupinu: i skupina tvoří komunitu a atmosféru daného večera. Lidé, kteří v danou chvíli dějí to samé, se svými výzvami, se svými talenty, se svými pochybami. A přesto všichni spolu. Tak jak jsou. A i o tom je přijetí.

Jak vypadá vivencie / lekce biodanzi?

I když je biodanza velmi daleko od toho, aby učila a pilovala choreografii. Tak se nejedná se ani o volný tanec. Za biodanzou totiž stojí poměrně obsáhlý teoretický model a facilitátor(ka) na jeho základě tvoří jak jednotlivé vivencie, tak jejich bloky.

Je tomu tak proto, abychom se dostali za naše nevědomé bloky a postupně se dostali k sobě. A nikoliv ve volném tanci opakovali naše naučené vzorce.

Lekce probíhají tak, že facilitátor(ka) každé cvičení krátce uvede, ať už se jedná o chůzi, tanec, hru či naopak pomalé rolování na podlaze. A následně je prostor pro vás a vaše provedení pohybu. Jedná se tedy o takové polo-strukturované hodiny. Kde je třeba určité instrukce dodržovat, nicméně ty následně vedou k vašemu vlastnímu prožitku a pohybovému vyjádření.

Každá lekce má podobnou strukturu. První fáze je aktivační, ve které se skrze tělo propojíme s intenzitou, rytmem, hravostí. Ve druhé fázi zpomalíme a zaměříme se na plynutí, harmonii a odevzdání se. Tato struktura dovoluje lépe se uvolnit ve druhé, pomalejší, fázi. Současně s tím se naše tělo učí odpočinku a zklidnění se po akci.

I když lekci navštívíte, neznamená to, že se musíte účastnit všech cvičení. Vždy se jedná o pozvánku.
Ve chvílích, kde udete mít pocit, že něco už je příliš. Můžete se jednoduše na chvíli posadit. Doporučením je samozřejmě nezůstávat neustále ve své komfortní zóně, protože tam se nic nezmění. Na druhou stranou, ale není ani potřeba jít příliš či příliš rychle za své hranice. Pokud by pro vás tedy bylo v danou chvíli něco příliš náročné, není problém se na chvíli posadit a jen pozorovat ostatní.

Pokud vás zajímá víc prakticky, co s sebou, zda můžete přijít na vivencii sami, na stránce o biodanze je i sekce dotazů, kde se tomu věnuji.

Tančit sebe sama

Abyste se jako účastníci cítili na biodanze pohodlně a získali všechny benefity, je dobré si zvolit i správnou úroveň. Iniciační lekce jsou důležitým základem, na kterém je možné růst, a jsou hlavně o návratu k radosti, především tedy té dětské a hravé, a k plynulosti. I pokud jste se věnovali jiné formě rozvoje, velmi je doporučuji. Já osobně na nich vidím, že jsou velmi léčivé i po několika letech, kdy se biodanze věnuji.

Ale stejně jako u mnoha věcí v každodenním životě, je možné do biodanzi vplout v různých úrovních. Záleží jen na nás, našich předchozích zkušenostech. Zároveň je často snazší mít základy a občas i léčivé si je znovu uvědomit a můžou to být právě ony, které nám dají nejvíc. Protože si tak můžeme základní pohyby prožít jinak, hlouběji, plynuleji a tím se naše praxe či každodenní pohyby opět promění.

„Úrovně“ v biodanze

Úvodní / Iniciační úroveň zve od propojení se s rytmem hudby, návratu k radosti a objevení „vydechnutí“ v plynutí.

Poté přechází lekce k uvolňování zatuhlých částí těla, hlubšímu propojení se se sebou, svou intimitou. A také zde začíná uvědomění toho, že každý máme jedinečnou hodnotu.

Následné lekce jsou pak často zaměřené na jednotlivé linie biodanzi. Linií rozvoje lidského potenciálu. Těch je v biodanze celkem pět: Vitalita, Kreativita, Sexualita, Afektivita a Transcendence. A i když některé názvy můžou vyvolat obavu, lekce jsou koncipovány s ohledem na postupný rozvoj.

Vždy je dobré se nejprve propojit s tím základním, co každá z těchto linií přináší do každodenního života. A tím i lépe pochopit jednotlivé linie. Nejde o to abychom za každou cenu vytvářeli umělecká díla či se proměnili bohyni sexu či neodolatelného svůdníka. Jde především o tom, abychom se s těmito tématy potkaly, zjistili, co nám můžou přinést a co s námi právě těď rezonuje.

Co nám tedy jednotlivé linie přináší do života? A jak se díky nim můžeme více být sami sebou?

5 linií rozvoje v Biodanze

• Vitalita: tato linie přináší do života harmonii aktivity a odpočinku. Jsme aktivní, když je potřeba a těší nás jít do věcí s energií a naplno. Zároveň si umíme odpočinout, nabrat síly a zregenerovat se. Vitalita nás zve naučit se seberegulaci. Učí nás umění včas říct: „Nyní je pro mě čas na odpočinek.“. Stejně jako umět rozpoznat: „Právě teď je čas dát do toho vše.“
  
• Kreativita: každý z nás tvoří svůj život, není potřeba malovat obrazy nebo psát básně. To první, čemu se díky linii kreativity můžeme otevřít, je hravost. Blbnou, dělat věci, protože chceme a díky tomu objevit, co nás těší. A tak začít postupně měnit i každodenní maličkosti. A hlavně nebrat život příliš vážně.
  
• Sexualita: není jen o sexualitě jako takové. Jde o umění objevit v životě to, po čem toužíme, co nás motivuje jít svými sny. A opět nemusí jít hned o přetvoření celého života, pro začátek úplně stačí si umět vychutnat kousek čokolády. Nebo si opravdu užít požitek z masáže, z toho, že uleháme do čerstvě povlečené postele a tak dále.
  

• Afektivita: neboli pocitovost, nás učí vnímat své pocity a pracovat s nimi. I když to, po čem všichni toužíme, je mít laskavé a funkční vztahy, být láskyplní a trpěliví k druhým. Tak je naším prvním krokem propojit se s tím, co doopravdy cítíme. Bez posuzování či nucení se do „pozitivních“ pocitů. Tak abychom uměli vyjádřit, co potřebujeme, bez potlačení sebe i bez zraňování svého okolí.
  
• Transcendence: nás zve k obnovení posvátného. Život, naše tělo, vztahy, celý svět kolem nás má v sobě i posvátnost. Život může být krásnější, když se naučíme znovu obdivovat jeho krásy a dary. A dovolíme si prožívat úžas nad západem slunce, nad pozorováním přírody, ale i nad tím, jak se nám v životě občas věci zázračně poskládají.
  

Vznik Biodanzi

A jak to vlastně celé začalo? Biodanza začala vznikat v 60.letech v Chile, kde centrum lékařských antropologických studií mělo jako jeden ze svých záměrů zkoušet nové formy psychoterapie – jako arteterapii (divadlo, malba), muzikoterapii, psychodrama atd. Rolando Toro Araneda, zakladatel biodanzi, dostal za úkol zkoumat stimulování emocí skrze tanec a lidská setkávání.

Pozdější postupný vznik biodanzi byl inspirován právě těmito klinickými studiemi. Ty objasnily, jaký druh pohybu je vhodný pro lidi mentálně postižené nebo pro lidi s psychickými poruchami trpícími depresivními či úzkostnými stavy. A co v nich jednotlivé typy skladeb vyvolávají – které pomáhají, které nikoliv, jaký má význam sled skladem a tak dále.  

Prvotní model biodanzi, se pohyboval na škále pohybových cvičení posilující identitu (vím, kde je mé tělo, kde končí, kdo jsem, atd), při kterých se především aktivoval sympatikus. A cvičeními posilující regresi, schopnost se uvolnit a jen tak splynout se prostředím, které primárně aktivují parasympatikus.

Tento model byl a stále je neustále rozvíjen, v současné době je navíc kladen důraz i na moderní studie o účincích biodanzi. První studie je možné najít například zde. Beze sporu můžeme ale biodanzu považovat za jednu z alternativ (vedle volného tance, jogy, meditace), která nám může pomoci k návratu k radosti, ke snížení stresu či lepšímu imunitnímu systému.