Vítejte na těchto stránkách, mé jméno je Martina Bazgerová a můj příběh je na jednu stranu jedinečný a zároveň velmi podobný mnohým jiným přiběhům.
Po vysoké škole jsem jsem nastoupila do korporátu, který mě mnohému naučil. Zároveň jsem se však poměrně brzy začala čím dál více věnovat osobnímu rozvoji. Až nazrál okamžik, kdy jsem si uvědomila, že práce, kterou dělám mi přestáva dávat smysl. A je třeba jí vyměnit za povolání.
Po čase hledání a tříbení, co z toho všeho, co znám, chci sama nabízet druhým, jsem objevila kineziologie a začala se jí čím dál více věnovat. Právě kineziologické sezení s prvními klienty, mi pomohly uvědomit si hodnoty, které jsou pro mě při práci s lidmi nejzásadnější.
mé hodnoty
Těmi jsou především – respekt a neutralita, neboť jen klient sám ví, co potřebuje. I když během svých sezeních dávám návrhy (pokud je to potřeba) či upozornění (pro zvědomění toho, co daná věc znamená či kam by mohla vést). Jsou to pro mě jen prostředky k rozproudění či ujištění, že jdeme správnou cestou. Důraz tedy kladu na volbu a rozhodnutí klienta.
A to i tehdy pokud by se mi mohlo zdát, že zvolená cesta vede k cíli oklikou. Jednak je možné, že se nám cíl během cesty i změní, díky odhalení nových pocitů, vzpomínek. A poté – kolikrát se nám všem stalo, že to, co jsme si přáli, nebylo respektováno, protože někdo měl pocit, že on(a) to ví lépe a že pro nás dělá to nejlepší? Osobně si myslím, že v lepší případě si nebudete cítit úplně dobře, v horším to však vede k tomu, že předáváte zodpovědnost za svůj život někomu druhému a dokonce jste už na to tak zvyklý, že vám to ani nepřijde zvláštní.
Pokud se rozhodnete na kineziologii chodit dlouhodoběji a postupně se začít dostávat sami k sobě, ráda vám samožejmě dám i návrh či vám řeknu, jak se věci jeví mě. (I z vlastní zkušenosti si zpětně uvědomuji, že bych byla vdečná za nadhled další osoby, která by mi řekla: „Všiml/a jsem si, že toto dělaš, říkáš často.“ Nebo mě upozornil/a, že jsem se vydala na jinou cestu než jsem původně plánovala) Rozhodnutí je, ale i v tomto případě na vás.
Možná to, co vám řeknu můžete použít prostě jen jako inspiraci. Neboť to, jak žijete by měla být vždy vaše volba.
Dalším důležitým principem je pro mě slavné: „Méně je více„. Sama jsem si prožila několikrát, že zažitku bylo tolik, že jsem je vlastně nezvládla vstřebat a integrovat. A plně jsem tak pochopila, že to co se na první pohled jeví jako více, zážitků, prožitků, vjemů, je nakonec méně, protože do mého života se obtiskly jen jako matná vzpomínka či pocit bez ohledu na jejich původní potenciál.
Pro mě zároveň tvoří jeden z pilířu bezpečného prostředí, které si v sobě můžete odnést i po terapii. Protože být k sobě laskaví, jemní. A dopřát si čas je dle mého názoru jedním z klíču, který nám může pomoci žít život v lehkosti.
(Samozřejmostí je i respekt životu klienta či mlčenlivost – zda si vyhrazuji právo, že pokud by pro mě profesionálně bylo v něčem sezení náročné. Můžu příběh použít při setkání s kolegy, abych se sama zeptala na radu. Či při vlastním sezení, kdy z příběhu použiji to zásadní, s čím pro mě bylo náročné pracovat, protože se mě to nějakým způsobem dotklo)