Čas pro přirozený pohyb, respekt a empatii k druhému i pro radost a hru.
Proč biodanza už pro děti?
Mnoho dětí hledá vlastní projev a cestu k tvořivosti. Ale i sami sebe.
Bohužel se často se ztratí v tom, co musí, nesmí, co se očekává a jak neztrapnit před kolektivem. A tak se stává, že pokud můžou, nedovolí si nic, jsou zamlklé a stydlivé.
A ve chvíli, kdy něco dělat mají, tak „zlobí“, povídají, dělají tisíc jiných činností.
Jako kdyby byli bez pravidel a instrukcí ztracení. Ale pokud je mají, snaží se je často obejít.
Děti se učí velmi rychle aneb příběhy z praxe
Děti se učí velmi rychle.
Zároveň však potřebují stereotyp a opakování, aby se cítili bezpečně a dovolili si nové věci.
Není výjimkou, že s aktivitou napoprvé vůbec neuspěji a je třeba ji rychle změnit. A o lekci později se vše vypadá jako bychom minule nedělali nic jiného než právě tuto aktivitu. 😀
Jednou jsem například hru, kterou děti „nezvládali“ hrát, velmi zkrátila. Měla totiž jasná pravidla, ale zároveň dovolovala i velkou volnost. A právě to bylo pro děti napoprvé náročné – pohybovat se volně v mezích pravidel.
Když jsem ji za 2 týdny chtěla nabídnout znova, uslyšela jsem hlas jednoho z kluků: „To už jsme přeci hráli, to známe.“ Vysvětlili jsme si spolu pravidla (aby hru znal opravdu každý) a děti tentokrát nejenom hrály. Ale celou aktivitu si opravdu užívaly, vnášely do ní to, co právě chtěli dělat. A zároveň respektovaly pravidla. 😍.
Jindy je krásné (a trochu dojemné ) vidět, kam nakonec vedou opakování, která vypadají, že k ničemu nejsou. Kdy v uvolnění ke konci lekce často mnoho dětí nejprve nevydrží, tiše si hrají nebo se kočkují. Protože i oni mají někde potřebu zůstávat ve střehu. 🥲
Až nakonec dojde k tomu, kdy si dovolí být spolu či sami v tělocvičně a vnímat, že se můžou rozvalovat jen tak. 🫠Nebo se k sobě přitulit jako koťátka, atd.
(narativ samozřejmě závisí na věku děti. Pro každého je ale důležité mít možnost se ve skupině cítit bezpečně.)
V biodanze (jak pro dospělé, tak i pro děti) je každé cvičení pozvánkou. Nic není povinné. Ani děti se nemusí účastnit všeho.
Mnoho totiž vstřebáme i tím, že se díváme. Tím, že tam jsme. 😍
Zároveň je to tak jiné, že potřeba to vyzkoušet je opravdu silná. 😀
Ve větších kolektivech dětem dovoluji sedět stranou – nikoliv však ve dvojicích či skupinkách. A tyto děti se často po chvíli (co dělají to samé s námi jen stranou) vrací. Projevili, co potřebovali a nemají problém se opět včlenit, jakmile začne další aktivita.
U malých školkových děti – to může být i tak, že si potřebují navnímat aktivitu napřed zdálky. Neznamená to, že by se jim biodanza nelíbila nebo si z ní nic nevzali. Děti se učí pozorováním.
Dostatek času může být potřeba nejen v aktivní části, ale především v klidnější fázi lekce. Vivencie může být např. zaměřená na sílu a na její aspekty.
Kdy v klidné části pomáháme druhému, představíme si, že je zraněný. Pohladíme ho a pomalu mu z lehu pomůžeme do sedu, pak do stoje atd. A přitom jsme celou dobu jemní, podporující.
A jak to může dopadnout ve dvojici kluků? 😀
Třeba i tak, že některé dvojice napřed koukají na ostatní a odmítají se zapojit. Až nakonec neodolají a zatímco ostatní už aktivitu dokončili. Právě tyto dvojice ji prožívají ze všech nejvíce. 🫠
Jak biodanza pro děti probíhá?
I když biodanza rozvíjí vlastní projev, lekce jsou vedené. A to právě proto, aby děti měli oporu ve struktuře a jejím rámci poté mohli nalézt své vlastní provedení – ať už mluvíme o vitalitě, kreativitě nebo uvolnění a zklidnění.
Spolu s tím neexistuje stejný „učební plán“ pro skupinu dětí. Ano, většinou začínám podobně a první / první dvě setkání mají podobného ducha v jakékoliv skupině děti. Je to proto, abych skupinu poznala a maximálně adaptovala biodanzu právě pro ně. Některá skupina potřebuje více času na pohybovou koordinací, jiná na uvolnění.
Jednotlivá setkání jsou si také podobná v tom, že během lekce (nejčastěji na začátku) – dle věku dětí i okolnostem je prostor pro téma lekce (síla, různorodost lidí, důležitost říct ano/ne apod.). Je to prostor i pro děti, aby k tématu řekli to své. Nejde o můj monolog.
Následuje aktivnější část – pro rozhýbání se, pohyb po místnosti a vitálnější hry a cvičení. A poté část, kdy dojde ke zklidnění a harmonizaci organismu, ale i setkání skupiny a vytvoření pocitu komunity (toho, že někam patříme).
Na větší skupinu dětí či velký prostor jsou zapotřebí 2 dospělí – tedy já + 1 (například učitel/ka – v případě škol, v případě kroužků další biodanza facilitátor či učitel ze školy). Ten je tam pro nenadálé situace, kdy je dobré se hned postarat o jedno z dětí. Tak, aby ostatní mohli pokračovat a biodanza pokračovat dál.
Rozdíly dle věku děti
Mateřské školy
V mateřškých školách jde často o prostor – o to, jak se v něm bezpečně pohybovat společně.
Ale i o projevení sebe sama a využití toho, co znám.
Společně se tedy některé „pohyby“ naučíme (jak se pohybují různá zvířata, hudebníci atd) a dále jsou díky hrám děti zvány i k jejich vlastnímu projevu.
Další důležitou částí je i laskavost a péče – tu malé děti často dostávají, ale ne vždy jí umějí dávat (a tak třeba nevědí, jak si s některými situacemi poradit).
základní školy
Zde záleží na věku a vyspělosti dětí. Více na začátku zapojujeme i mluvení.
Tak aby děti dostali prostor se s tématem propojit. Než se pustíme do pohybu a cvičení.
S rostoucím věkem jsou děti na jednu stranu samostatnější, ale zároveň stále musí poslouchat rodiče. A tak i vlastní projev, vnímaní sáma sebe je důležitou součástí.
A stále větším tématem se stává umět se uvolnit a jen tak být. Možná se chvíli i trochu nudit, aby mohl přijít nápad. Odpočinout si bez mobilu, počítače nebo koukání na seriál.
střední školy
Věk, kdy je tolik důležité zapadnout.
Jenže bohužel v záplavě sociálních sítí a informací se více a více lidí cítí jako nedostateční. A nebo mají pocit, že už teď by měli vědět, co se sebou. Kam směřovat. Co je smysl života. Věci, které mnoho dospělých neřešilo nebo začalo řešit až ve svých 30ti.
Biodanza může velmi pomoci skrze spojení se s tělem a pohybem. Bez očekávání o tom, jak má pohyb vypadat. Dovolit si být jen v danou chvíli, vnímat daný okamžik bez očekvávání, bez tlaku.
A také díky povídání na začátku – znormalizovat některé věci (od her po objetí) alespoň během biodanzi.
(A když je to možné během biodanzi, proč ne následně i v životě? )