Jak mít radost ze života?

Zcela objektivně žijeme v době i v zemi, kde si alespoň většina z nás, nemá na co stěžovat. Ano politika, ano inflace, ale pořád máme volný čas a pořád je tu značná nabídka volnočasového či kulturního vyžití. Bez toho, aniž bychom na tom finančně vykrváceli. (V USA pokud dítě chodí na hudební nástroj, dá si to do životopisu. Protože je to nadstandard, na který většina rodin nemá peníze.) A přesto o radosti, štěstí či naplněném životu často řeč být nemůže. Jak je to možné? A jak znovu získat radost ze života?

Na začátek bych ráda řekla, že se v tomto článku nebudu zabývat stresem, nemocemi a problémy vůbec, které způsobily, že jsme na radost ze života zapomněli.

Jsem přesvědčená o tom, že radost ze života je třeba podpořit i aktivitami pro ní. Nikoliv jen eliminací toho, co nás trápí. A právě o tom je tento článek.

Ztratil jsem radost ze života

Pokud něco ztratíme znamená to, že to známe. A je snažší znovu najít to něco než to teprve objevovat.

Co je tedy radost ze života?
Klidně toto místo využijte k tomu, abyste se nad touto otázkou, na chvíli zamysleli.

Co to vlastně je?

A kdy jste jí naposledy cítili?
Bylo to nedávno a nebo už si ani nevzpomínáte?
Umíte se ještě na ten pocit napojit?

Asi mnohým z nás přijde na mysl i dětství – ať už naše či archetyp šťastného dětství, se kterým se mnoho lidí umí spojit, ať už si o svém vlastním dětství myslí cokoliv.

Inspirace dětmi

Co jsou tedy aspekty, které u dětí vnímáme jako radost ze života?

• Hra: hra je magická věc. Odehrává se mimo každodennost a vše je v ní dovoleno. Můžete být světoznámou zpěvačkou, princem, šaškem, stejně jako si zkoušet reálné činnosti jako starat se o plyšáky či řídit auto – a to bez následků. Není možné se starat špatně o plyšáky.
• „Bezstarostnost“ : i děti mají své starosti a nejsou o nic menší než ty dospělácké. Ale během hry starosti odplouvají, protože vše je jen jako a není možné udělat fatální chybu. A pokud se stane, tak se prostě zakomponuje. Není to katastrofa, není to problém.
• Být tady a teď: pokud jste opravdu ve hře, nejste nikde jinde ani ničím jiným. Jste přítomni tady a teď, v daném okamžiku, ponořeni do vaší role.
• Tvoření. Děti vyjadřují svou kreativitu neustále. Ať už jde o novou reality v hrách, kreslení, modelování nebo taneční kreace či texty písní. Bez tlaku na výsledek se fantazii meze nekladou.
• Pohyb: děti běhají a to hodně. Často se přemísťují z jednoho místa na druhé, nesedí strnule na místě. A už vůbec ne v jedné pozici.
• Přátelství a odpouštění: máte pocit, že by se děti pohádali s někým tak, že by s ním už nepromluvily? A pokud je dospělí přimějí, aby se druhému omluvili, sice se šklebí, ale za chvíli už si zase hrají spolu. A nerozlučná dvojka je opět zpět.
• Vyjádření emocí: K tomu asi není, co dodat. Když je dítě naštvané, tak to vědí všichni a když se na něco těší a je nadšené, tak také. Bez kontroly, co je vhodné a co ne. Ta přichází postupně.

Chybí vám na seznamu něco? Nebojte se přidat vše, co vám vytanulo na mysli. I kdyby to bylo specifické jen pro vás. Vždyť o vaší radost ze života jde.

Jak najít radost ze života?

Když se podíváte na seznam, nejsou na něm velké věci. Radost ze života není tvořena počtem sledujících, ohodnocením od šéfa, milionem na účtu. Jde o každodenní maličkosti.

Který bod právě s vámi rezonoval nejvíc? Který vás oslovil a řekli jste si – „Jo, tohle přesně bych ve svém životě potřeboval/a!“

Dobře, tak téma máme, možná i dvě či tři a teď?

Teď už je mnohem snazší s tím něco udělat. Není to ona záhadná radost ze života, ale celkem jasné zadání. Třeba to, že mi v životě chybí něco tvořit.

Jak by jednotlivé akce pro každý bod mohly vypadat?

• Hra: najděte si čas na to si hrát s dětmi, ať už svými či ve vašem okolí. Nebo si zkoušejte nové věci a vyprávějte okolí či sobě všechny ty nové zážitky a vjemy.
• „Bezstarostnost“ : najděte nebo si uvědomte aktivitu, při které se můžete uvolnit a nic neřešit. A udělejte to, buďte plně v dané činnosti bez kontroly, očekávání, hledání chyb.
• Být tady a teď: meditace, sport, mindfulness
• Tvoření: můžete si založit záhon a pěstovat bylinky. Ale nebojte se tvořit i něco pro tvoření samotné. Ať už je to automatická kresba nebo psaní blogu.
• Pohyb: sport, joga, tanec, strečing, ale i procházka na nakup, ze školy, z práce.
• Přátelství a odpouštění: čím jsme starší, tím se odpouštění zdá náročnější. Můžete zkusit ho’oponopono nebo radikální odpuštění.
• Vyjádření emocí: pro začátek si je alespoň můžeme přiznat sami před sebou. Nebo zkusit vyjadřovat ty pozitivní – i když vám to možná bude znít zpočátku divně.

Pokud máte pocit, že to prostě nejde, protože jste zavalení problémy, nebo je váš stav komplexnější můžete zkusit terapii. Ať už psychoterapii nebo například Kineziologii One Brain. V případě závažnějších stavů se nebojte obrátit na odbornou pomoc. Tu pak můžete kombinovat s dalšími přístupy, tak abyste se jen neodevzdali do rukou lékařů.

Když disciplína pokulhává aneb Technika pro radost ze života

Pokud víte, že vase disciplína pokulhává a nebo, že se to sice krásně řekne – víc si hraj s dětmi, ale povinnosti na vás doslova volají a vy víte, že to dlouhodobě nedáte.

Potom pro vás mám ještě jeden tip – Biodanzu.

Biodanza

Biodanza je tanečně-pohybová technika, jejímž cílem je nejprve propojení každého sám se sebou. A následně i propojení se s druhým, s respektem k sobě i k tomu, jak to může mít či má náš protějšek. Tak i propojení se s celou komunitou, která se daný večer sejde.

A co si pod tím představit konkrétně?

Večer tvoří serie cvičení – některé nás spojují v rytmu se sebou a uzemňují. Jiné jsou zaměřené na hravost a kreativitu – právě tak jak to známe z dětství, kdy nešlo o to vytvořit cokoliv konkrétního, zazářit či splnit očekávání. Ale jen si hrát a tvořit s druhým či skupinou, nechat se jimi inspirovat, vnímat impulzy hudby, atd.

Zároveň i když pohyby doprovázené hudbou, nemusí se jednat vždy o tanec jako takový. Nemusíte se tedy bát, že neumíte tančit. Zadání cvičení může být třeba: pozdravit se různými částmi těla – ramenem, kolenem, atd. A hudba a lehký pohyb do ní, pak přidává na hravosti, pomáhá s inspirací, ladí nás na stejnou vlnu.

Vivencie

Jednotlivé večerní lekce či bloky v rámci semináře se nazývají vivencie. A to proto, že v biodanze jde především o prožitek tady a teď. Nejde tedy o to, abyste svým pohybem vyjádřili radost, smutek (nebo snad dokonce splňovali jakákoliv očekávání o tom, jak má tanec vypadat).

Pozvánkou je naopak se spojit s pocitem, který cítíte, a vyjádřit ho. I kdyby to bylo v protikladu k tomu, co se děje. Je zadání jít s radostí a hudba je radostná, ale já začínám cítit čím dál větší smutek? Můžu prostě zpomalit, vnímat, jak mi je. A pokud mám pocit, že něco bytostně potřebuji, udělat to. Nebo jít za facilitátor(kou) pro pomoc.

Nebo si můžu jen uvědomit, že se nejsem schopná se ve hře či v intenzivním tanci uvolnit. A začíná mě to frustrovat. A tak se rozhodnu si sednout a dívat se na ostatní – pro inspiraci, pro načerpání si toho, co mě právě teď chybí. Abych se mohla příště zapojit i sama za sebe. (Všechna cvičení jsou pozvánkou. A to právě z těch důvodu. Navíc náš mozek nerozlišuje mezi tím, čeho se učástní jen pohledem a co prožívá skutečně)

Nicméně nejčastěji nás strhne skupina, hudba a jasné instrukce a tak se odvážíme jít o krok dál, než jsem si původně mysleli. A navíc si to i užijeme.

Biodanza a radost ze života

A co bychom o biodanze mohli řict, pokud bych si vzala do ruky seznam?

• Hra: ne v každé vivencii jsou nutně hry, u lekcí pro začátečníky jsou velmi časté. A zároveň celá vivencie je tak trochu hra, laboratoř života, kde si můžeme vyzkoušet vše, co chceme.
• „Bezstarostnost“ : nejde udělat chybu ve vašem pohybu. Můžete prostě jen následovat instrukce, nic nevymýšlet a večer si užít.
• Být tady a teď: to je část definice slova vivencie. Pokaždé se můžeme cítit jinak, přijdeme jinak naladění. A to je v pořádku. Naopak je skvělé si toho všimnout.
• Tvoření: pokud potřebujete tvořit materiální věci, jako keramický hrneček, biodanza vás neuspokojí. Kreativita je však jednou z linií, které biodanza rozvíjí.
• Pohyb: tanec je jedním z nepřirozenějších pohybů. Děti, pokud jim pustíte hudbu, se po chvíli začnou hýbat do rytmu nebo tančit a i domorodé kmeny mají své tance.
• Přátelství a odpouštění: podtitulem biodanzi je „Poetika setkávání“. Lekce biodanzi nikdy nejsou individuální. I když tance-cvičení taková můžou být. Vždyť jak bychom se mohli opravdu propojit s druhým, když nejsme spojení ani se sebou?
• Vyjádření emocí: tady asi není potřeba nic psát 🙂

Biodanza je proces. A jako u každého procesu výsledky jednou uvidíte velké, jindy menši, pak dlouho nic a najednou jako by se udál skok. V každém případě vám večer nabídne bezpečný prostor k tomu být sami sebou, najít si postupně nové přátele i pohybovou aktivitu, která má smysl.

Pokud vás Biodanza zaujala více se o ní můžete dočíst zde nebo se rovnou můžete podívat na termíny lekcí.