Jak mít radost ze života a neztratit jí?

Zcela objektivně žijeme v době i v zemi, kde si alespoň většina z nás, nemá na co stěžovat. Ale jak mít radost ze života?

Ano politika, ano inflace, ale pořád máme volný čas a pořád je tu značná nabídka volnočasového či kulturního vyžití. Bez toho, aniž bychom na tom finančně vykrváceli. (V USA, pokud dítě chodí na hudební nástroj, dá si to do životopisu. Protože je to nadstandard, na který většina rodin nemá peníze.) A přesto o radosti, štěstí či naplněném životu často řeč být nemůže. Spíše slýcháme větu: „Ztratil jsem radost ze života.“ Jak je to možné? A jak mít radost ze života?

Asi každý umí ukázat na viníky – jako je stres, nemoc, nenadálý problém, které když se nasčítají, způsobí, že na radost ze života (na nějaký čas) zapomeneme.

A právě proto je dobré se kromě „viníků“ zaměřit i na pozitivní věci, na ty které radost ze života podporují. Tak abychom si mohli radost vnášet do života postupně a možná i měli větší motivaci eliminovat to, co nás trápí.

Ztratil jsem radost ze života

Máte pocit, že to hlavní, co o radosti ze života můžete říct je: „Ztratil jsem radost ze života“? Dobrou zprávou je, že pokud něco ztratíme, znamená to, že to známe. A je snažší znovu najít to něco než to teprve objevovat.

Co je to tedy je? A jak mít radost ze života?
Klidně toto místo využijte k tomu, abyste se nad touto otázkou, na chvíli zamysleli.

Co je pro vás radost ze života?

A kdy jste jí naposledy cítili?
Bylo to nedávno a nebo už si ani nevzpomínáte?
Umíte se ještě na ten pocit napojit?

Asi mnohým z nás přijde na mysl i dětství – ať už naše či archetyp šťastného dětství, se kterým se mnoho lidí umí spojit, ať už si o svém vlastním dětství myslí cokoliv.

Inspirace dětmi

Co jsou tedy aspekty, které u dětí vnímáme jako radost ze života?

• Hra: hra je magická věc. Odehrává se mimo každodennost a vše je v ní dovoleno. Můžete být světoznámou zpěvačkou, princem, šaškem – a to bez následků. Není možné se starat špatně o plyšáky. Je to tak skvělá cesta k tomu, jak mít radost ze života, otevírající nespočet možností.
• „Bezstarostnost“ : i děti mají své starosti a nejsou o nic menší než ty dospělácké. Ale během hry starosti odplouvají, protože vše je jen jako. Případná chyba se stane součástí hry. Není to katastrofa, není to problém.
• Být tady a teď: pokud jste opravdu ve hře, nejste nikde jinde ani ničím jiným. Jste jen daném okamžiku, ponořeni do role.
• Tvoření. Děti vyjadřují svou kreativitu neustále. Ať už jde o novou reality v hrách, kreslení, modelování nebo taneční kreace či texty písní. Bez tlaku na výsledek se fantazii meze nekladou. A tak je tvoření skvělým prostředem k tomu se vytrhnout z každodenní reality, jak mít radost ze života alespoň na chvíli.
• Pohyb: děti běhají a to hodně. Často se přemísťují z jednoho místa na druhé, nesedí strnule na místě. A už vůbec ne v jedné pozici.
• Přátelství a odpouštění: máte pocit, že by se děti pohádali s někým tak, že by s ním už nepromluvily? A pokud je dospělí přimějí, aby se druhému omluvili, sice se šklebí, ale za chvíli už si zase hrají spolu.
• Vyjádření emocí: Když je dítě naštvané, tak to vědí všichni a když se na něco těší a je nadšené, tak také. Bez kontroly, co je vhodné a co ne.

Chybí vám na seznamu něco? Nebojte se přidat vše, co vám vytanulo na mysli. I kdyby to bylo specifické jen pro vás. Vždyť o vaší radost ze života jde.

Jak mít radost ze života?

Když se podíváte na seznam, nejsou na něm velké věci. Radost ze života není tvořena počtem sledujících, ohodnocením od šéfa, milionem na účtu. Jde o každodenní maličkosti.

Který bod právě s vámi rezonoval nejvíc? Který vás oslovil a řekli jste si – „Jo, tohle přesně bych ve svém životě potřeboval/a!“

Dobře, tak téma máme, možná i dvě či tři a teď?

Teď už je mnohem snazší s tím něco udělat. Přestává to být záhadou a máme celkem jasné zadání, co udělat a jak mít radost ze života zpět.

Krok od vyhoření

Je zřejmé, že tipy v tomto článku jsou více určeny tomu, kdo „jen“ upadl do stereotypu a není nutně na pokraji svých sil. Pokud však máte pocit, že to prostě nejde, protože jste zavalení problémy, nebo je váš stav komplexnější doporučuji vám zkusit terapii.

Ať už psychoterapii nebo například Kineziologii One Brain. V případě závažnějších stavů se nebojte obrátit na odbornou pomoc. Tu pak můžete kombinovat s dalšími přístupy – jako je například biodanza, tak abyste se jen neodevzdali do rukou lékařů.

Příklady témat, se kterými kineziologie může pomoci:

• Stará přesvědčení a nevědomá traumata
• Nízké sebevědomí
• Onemocnění a psychosomatika, Alergie
• Nová rozhodnutí, Hubnutí
• Stres
• Strachy a fobie
• Deprese
• Pro děti – problémy s učením, chováním, atd.
• a další
• Více o kineziologii
• Sezení krok za krokem

Zkonzultovat téma

Tipy pro radost ze života

Jak by jednotlivé akce pro každý bod mohly vypadat?

• Hra: najděte si čas na to si hrát s dětmi, ať už svými či ve vašem okolí. Nebo si zkoušejte nové věci a vyprávějte okolí či sobě všechny ty nové zážitky a vjemy.
• „Bezstarostnost“ : najděte nebo si uvědomte aktivitu, při které se můžete uvolnit a nic neřešit. A udělejte to, buďte plně v dané činnosti bez kontroly, očekávání, hledání chyb.
• Být tady a teď: meditace, sport, mindfulness. Pokud jsme neustále v minulosti či budoucnosti je to jedna z nejkratších cest k větě: ztratil jsem radost ze života. A nemusíte ani meditovat – stačí si vyhradit chvíli a zeptat se, jak se cítíte a co malého byste pro sebe mohli udělat, abyste se cítili lépe.
• Tvoření: můžete si založit záhon a pěstovat bylinky. Ale nebojte se tvořit i něco pro tvoření a pro radost samotnou. Ať už je to automatická kresba nebo psaní blogu.
• Pohyb: sport, joga, tanec, strečing, ale i procházka na nákup, ze školy, z práce. Přeci jen se nám díky pohybu vyplaví do těla spousta endorfinů. Najděte si však aktivitu, která vás baví, aby se z pohybu nestala povinnost.
• Přátelství a odpouštění: čím jsme starší, tím se odpouštění zdá náročnější. Nemusíte se s tím dotyčným znovu zpřátelit. Ale pokud v sobě držít zášť, naštvání, chuť se pomstít – škodíte jen sami sobě. Můžete zkusit ho’oponopono nebo radikální odpuštění.

• Vyjádření emocí: pro začátek si je alespoň můžeme přiznat sami před sebou. Nebo zkusit vyjadřovat ty pozitivní. Je těžké být šťasný, pokud se nemůžeme projevovat svobodně.
  To, že emoce vyjádříme zároveň neznámená, že to musí být nekontrolovatelné. Můžeme prostě říct – teď mě nech být, protože to co říkáš mě fakt štve. Potřebuji prostor.

Skrytý tip, jak mít radost ze života

Pokud víte, že vase disciplína pokulhává a nebo, že se to sice krásně řekne – víc si hraj s dětmi, ale povinnosti na vás doslova volají a vy víte, že to dlouhodobě nedáte. Co pak? Jak mít radost ze života a nebo si opět za měsíc neříct: „Sakryš, už je to tu zase. Ztratil jsem radost ze života.“

Potom pro vás mám ještě jeden tip – Biodanzu.

Biodanza

Biodanza je tanečně-pohybová technika, jejímž cílem je nejprve propojení každého sám se sebou. A následně i propojení se s druhým, s respektem k sobě i k tomu, jak to může mít či má náš protějšek. Tak i propojení se s celou komunitou, která se daný večer sejde.

A co si pod tím představit konkrétně?

Večer tvoří serie cvičení – některé nás spojují v rytmu se sebou a uzemňují. Jiné jsou zaměřené na hravost a kreativitu – právě tak jak to známe z dětství, kdy nešlo o to vytvořit cokoliv konkrétního, zazářit či splnit očekávání. Ale jen si hrát a tvořit s druhým či skupinou, nechat se jimi inspirovat, vnímat impulzy hudby, atd.

Zároveň, i když pohyby doprovázené hudbou, nemusí se jednat vždy o tanec jako takový. Nemusíte se tedy bát, že neumíte tančit. Zadání cvičení může být třeba: pozdravit se různými částmi těla – ramenem, kolenem, atd. A hudba a lehký pohyb do ní, pak přidává na hravosti, pomáhá s inspirací, ladí nás na stejnou vlnu.

Co přináší biodanza

• propojení se sebou
• radost ze života
• kontakt s druhým
• spojení s tělem
• seberozvoj skze nevědomí / podvědomí
  (další techniky lze nalézt zde)
• obnovení našich instinktů

Termíny akcí

Vivencie

Jednotlivé večerní lekce či bloky v rámci semináře se nazývají vivencie. A to proto, že v biodanze jde především o prožitek tady a teď. Nejde tedy o to, abyste svým pohybem vyjádřili radost, smutek (nebo snad dokonce splňovali jakákoliv očekávání o tom, jak má tanec vypadat).

Pozvánkou je naopak se spojit s pocitem, který cítíte, a vyjádřit ho. I kdyby to bylo v protikladu k tomu, co se děje. Je zadání jít s radostí a hudba je radostná, ale já začínám cítit čím dál větší smutek? Můžu prostě zpomalit, vnímat, jak mi je. A pokud mám pocit, že něco bytostně potřebuji, udělat to. Nebo jít za facilitátor(kou) pro pomoc.

Nebo si můžu jen uvědomit, že se nejsem schopná se ve hře či v intenzivním tanci uvolnit. A začíná mě to frustrovat. A tak se rozhodnu si sednout a dívat se na ostatní – pro inspiraci, pro načerpání si toho, co mě právě teď chybí. Abych se mohla příště zapojit i sama za sebe. (Všechna cvičení jsou pozvánkou. A to právě z těch důvodu. Navíc náš mozek nerozlišuje mezi tím, čeho se učástní jen pohledem a tím, co prožívá skutečně)

Nicméně nejčastěji nás strhne skupina, hudba a jasné instrukce a tak se odvážíme jít o krok dál, než jsem si původně mysleli. A navíc si to i užijeme.

Biodanza a náš seznam

A co bychom o biodanze mohli řict, pokud bych si vzala do ruky seznam pro radost ze života?

• Hra: ne v každé vivencii jsou nutně hry, u lekcí pro začátečníky jsou velmi časté. A zároveň celá vivencie je tak trochu hra, laboratoř života, kde si můžeme vyzkoušet vše, co chceme.
• „Bezstarostnost“ : nejde udělat chybu ve vašem pohybu. Můžete prostě jen následovat instrukce, nic nevymýšlet a večer si užít.
• Být tady a teď: to je část definice slova vivencie. Pokaždé se můžeme cítit jinak, přijdeme jinak naladění. A to je v pořádku. Naopak je skvělé si toho všimnout.
• Tvoření: pokud potřebujete tvořit materiální věci, jako keramický hrneček, biodanza vás neuspokojí. Kreativita je však jednou z linií, které biodanza rozvíjí.
• Pohyb: tanec je jedním z nepřirozenějších pohybů. Děti, pokud jim pustíte hudbu, se po chvíli začnou hýbat do rytmu nebo tančit a i domorodé kmeny mají své tance.
• Přátelství a odpouštění: podtitulem biodanzi je „Poetika setkávání“. Lekce biodanzi nikdy nejsou individuální. I když tance-cvičení taková můžou být. Vždyť jak bychom se mohli opravdu propojit s druhým, když nejsme spojení ani se sebou?
• Vyjádření emocí: tady asi není potřeba nic psát 🙂

Biodanza je proces. A jako u každého procesu výsledky jednou uvidíte velké, jindy menši, pak dlouho nic a najednou jako by se udál skok. V každém případě vám večer nabídne bezpečný prostor k tomu být sami sebou, najít si postupně nové přátele i pohybovou aktivitu, která má smysl.

Pokud vás Biodanza zaujala více se o ní můžete dočíst zde nebo se rovnou můžete podívat na termíny lekcí.